Přehled vyučovaných hudebních nástrojů

KTERÉ HUDEBNÍ NÁSTROJE VYUČUJEME V ZUŠ ŘÍČANY?

(více o hudebních nástrojích na  www.wikipedia.org)

Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: g, d¹, a¹, e². Mají hlubokou tradici v evropské klasické hudbě, většina skladatelů jim věnovala důležitou část svého díla. Jsou nejmenší z rodiny houslových nástrojů, která ještě mimo jiné obsahujeviolu a violoncello. Příbuzný smyčcový nástroj -kontrabas, však svou stavbou patří mezi gamby (stejně jako např. středověký nástroj viola da gamba).

Viola je strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunamiladěnými v čistých kvintách: c, g, d¹, a¹. V orchestru a smyčcových souborech slouží jako střední altový hlas, přičemž vyšší hlasy hrají housle a nižší violoncella akontrabasy.

Viola má velmi podobnou stavbu jako housle, je jen o málo větší. Její struny jsou laděné o kvintu níže než houslové.

Zvuk violy je plný a poněkud temný a melancholický. Na nejvyšší struně a svým tónem částečně připomíná housle, chybí jí ale jejich světlost a brilantnost, zvukem tedy spíše připomíná hoboj. Naopak hrou na nejnižší struně c (zvláště ve forte) vydává violadivoký, téměř výhrůžný zvuk, čehož se často využívá například ve filmové hudbě nebooperách.

Violoncello - název nástroje je odvozen z italského slova violoncello, což znamená malá basová viola.Violoncello senejvíce používá v evropské klasické hudbě, je nedílnou součástí komorních, smyčcových i symfonických orchestrů a také mnoha komorních souborů a bývá standardním sólovým nástrojem koncertních skladeb mnoha autorů (Antonín Dvořák,Bohuslav Martinů, Sergej Prokofjev ad.). Používá se také v ostatních žánrech, především v populární hudbě. Violoncello je notováno v basovém klíči, ve vyšších pasážích se používá i houslový klíč a méně často tenorový klíč. Hráč na violoncello se nazývávioloncellista, nebo také zkráceně cellista.

STRUNNÉ NÁSTROJE DRNKACÍ

Klasická kytara má šest strun povětšinou laděnýchtakto: E A d g h e1. Pro snadnější zapamatování se používá věta: Eva hodila granát do atomovéelektrárny. Notuje se v houslovém klíči a zní o oktávu níže, než se píše. Rozsah kytary v případě ladění E A d g h e1 je E–H2. Často se také používají kytary12strunné, kde je každá struna zdvojena. Dvojice strunh a e1 jsou laděny stejně, u strun E A d g je vždy druhá struna naladěna o oktávu výš. 12strunné kytarymají bohatší zvuk a používají se především v country hudbě. Méně časté, ale zvukově o to zajímavější, je též ladění do konkrétního akordu, např.: G, D, apod. Při ladění do G se struny E,A,e1 podladí o celý tón, tedy na D,G,d1, čemuž je přirozeně třeba přizpůsobit akordické hmaty. Využívá se mj. v blues a country.

DŘEVĚNÉ DECHOVÉ NÁSTROJE

Hoboj (z francouzského hautbois – „vysoké dřevo“) je dvojplátkový dechový nástroj laděný in C. Má široké uplatnění v klasické hudbě – je součástí symfonických i komorních orchestrů a mnoha dechových komorních souborů.

Klarinet je jednoplátkový dřevěný hudební nástroj. Název pochází z italského clarinetto - malá trubka, neboť jeho zvuk ve vyšších polohách připomíná zvuk trubky (clarina). Klarinetmá široké využití v sólové i komorní hudbě, je standardní součástí komorních i symfonických orchestrů a hraje důležitou roli v mnoha hudebních žánrech: klasická hudba,jazz, dechovka, folk a další.

Klarinet se chová podobně jako varhanní píšťala: jeden konec je pevný (hubička) a druhý může volně vibrovat. Přestože jeklarinet přibližně stejně dlouhý jako příčná flétna, zní přibližně o oktávu níže (příčná flétna má oba konce volné).Existuje řada skladatelů, kteří zkomponovaliklarinetový koncert: W. A. Mozart, Carl Maria von Weber,Ludwig Spohr, Felix Mendelssohn Bartholdy, Karel Stamic,Claude Debussy, Igor Stravinskij nebo Aaron Copland. Nejznámější sonáty pro sólový klarinet a klavír složilJohannes Brahms.

Fagot je dechový dřevěný hudební nástroj se strojkem z dvojitého třtinového plátku. Vznikl v Itálii v 16. století, jeho název pochází z italského fagotto – svazek, otep. Zpravidla je vyroben z javorového dřeva.

Fagot má neobyčejné výrazové a zvukomalebné vlastnosti. V nejnižších polohách je jeho tón bručivý, hlubokými tóny skladatelé často vyjadřují tragiku či ponurost. Staccatem v nízkých polohách ale lze také vyjádřit komičnost. V jednočárkované oktávě má fagotnejbohatší tón, pomocí něj se často vyjadřuje lyrická nebo milostná nálada. Nejvyšší tóny mají útlý zvuk.

Nejznámější klasicistní a raně romantické fagotovékoncerty složili Wolfgang Amadeus Mozart, Carl Maria von Weber a Johann Nepomuk Hummel, další důležitá fagotová díla zkomponovali Jan Křtitel Vaňhal, Karel Stamic nebo Franz Danzi.

Příčná flétna jedechový dřevěný nástroj (ačkoli se dnes příčné flétnyvyrábějí téměř výhradně z kovu,její stavba a zvukové vlastnosti ji stále řadí k dřevěným dechovým nástrojům). Je tradičně zastoupena ve všech symfonických, dechových i komorních orchestrech, velké využití má i komorní hudbě, v menší míře se používá i v jazzu.

Saxofon je jednoplátkový dřevěný dechový nástrojvyráběný převážně z mosazi. Používá se především vjazzu (jako sólový nástroj i jako součást jazzových komorních souborů či orchestrů) a v menší míře i v klasické hudbě. Původním záměrem však bylo vytvořit nástroj vhodný pro dechové a vojenské orchestry. Do rodiny dřevěných dechových nástrojů patří kvůli své stavbě a způsobu jakým se na něj hraje. Již od počátku byly saxofonykonstruovány výhradně z kovu.

 Zobcová flétna je dechový nástroj, patří do kategorie dřevěných dechových nástrojů. Do této kategorie patří i zobcové flétny vyrobené z umělých hmot - řadí se sem pro své zvukové vlastnosti.Zobcová flétna pochází z lidové píšťaly a má obdobnou konstrukci. Hráč fouká do naústku, vzduch se v resonanční komoře dělí na dva proudy, z nichž jeden flétnu opouští štěrbinou a vibrující druhý prochází rovnou trubicí. Podobnou konstrukci mají píšťaly varhan. Otvory navrtané v trubici se zakrývají nebo odkrývají hráčovými prsty, u větších nástrojů pomocí klapek, čímž se reguluje výška tónu.

ŽESŤOVÉ NÁSTROJE

Lesní roh je žesťový hudební nástroj s kónickou trubicí, pevné místo v orchestrech má již od 18. století.

Vyvinul se z loveckých nástrojů používaných pro hraní fanfár a signálů při lovu zvěře. Od přelomu 17.a 18. století se používá v orchestrech. Přibližně od roku 1814 je opatřován ventily, což umožňuje hrát celý chromatický rozsah tónů.

Pozoun (neboli trombón, toto slovo se však ve spisovné češtině používá pouze pro pozouny s mechanikou^[1]) je žesťový hudební nástroj.

Pozoun je jedním z nejstarších hudebních nástrojů vyrobených z kovu. Na základě jazykopisných údajů vznikl ve Španělsku. První doložená zpráva o využití nástroje pochází z 15. století. V období baroka bylpozoun využíván jako sólový nástroj, později v klasicismu jeho využití pokleslo z důvodu menšího obsazení symfonického orchestru.

 Trubka (pro českou etymologii viz ^[1]) je dechový žesťový nástroj, ze všech v současnosti používaných žesťových nástrojů dosahuje vůbec nejvyšších tónů (nepočítaje její menší variantu, piccolo trubku). Má široké využití prakticky ve všech hudebních žánrech – v klasické hudbě, jazzu, popu, latinskoamerické hudbě aj.

 Baskřídlovka. Je oválně stočena, takže vypadá jako malá tuba a v drtivé většině případů laděna v B.

 Tuba je basový žesťovýdechový nástroj, někdy zván jen "bas". V orchestrech se tento nástroj objevuje od 19. století a hraje se na ni většinou kvůli její značné hmotnosti vsedě.

Jde o jeden z nejhlouběji znějících nástrojů vůbec - srovnatelný rozsah hlubokých tónů mívají např. píšťaly některých rejstříků chrámových varhan. Rozsah tuby je ovšem (stejně jako u všech žesťových nástrojů) relativní - je závislý na použitém nátrubku a do značné míry na fyzických předpokladech hráče (velikost a tvar rtů, tvar čelistí a chrupu, motorika mimického svalstva, atd.).